Tento druh pralesniček z rodu Ranitomeya byl dříve znám jako poddruh pralesničky fantastické (Ranitomeya fantastica). Teprve v roce 2008 dokázal Jason Brown s kolegy ve své revizi že se jedná o samostatný d
ruh a pojmenovali jej Ranitomeya benedicta. Zatím jsou známy dva barevné morfy. My chováme benedikty, které jsou známé pod označením Shucushuyacu, podle vesnice Shucshuyacu ležící na břeu peruánské řeky Huallagy.
V přírodě se jejich areál výskytu částečně překrývá s Ranitomeya variabilis a Ranitomeya imitator a sahá od Cordillery Azul
a Rio Huallagy přes nížiny Pampa Hermosy a Sacramenta až k Ucayali a Pucallpě. Většinou obývají koruny stromů v nížinném lese kolem 200m n.m. ale jejich výskyt zasahuje v pahorkatině Cordillery Azul až do výše 400m n.m.
Je to jeden z největších druhů z rodu Ranitomeya, opravdu velké samice mohou mít délku těla př
es 25mm. Jsou to velmi vhodné Ranitomeye pro začátečníky. Jsou poměrně odolné vůči drobným chovatelským přehmatům, dobře snáší vysoké teploty a poměrně rychle rostou. Jejich nevýhodou je určitá plachost a prakticky výlučně ranní aktivita. Benedikty jsou aktivní od rozednění přibližně tři až čtyři hodiny, poté zalézají do vegetace a zbytek dne tráví většinou v šeru rostlin. Obzvlášt v mládí jsou velmi plaché a když jsou ve větším teráriu, vidíme jich najednou několik jen vyjímečně, a většinou jen když jsou hladové. Spokojená benedikta je v mládí v zarostlém teráriu prakticky neviditelná.
Benedikty jsou jedny z nejméně teritoriálních a agresivních ranitomeyí – v jednom teráriu jich můžeme chovat poměrně početnou skupinu. Je-li terárium velké a dobře zarostlé, není problém v něm mít skupinu kolem deseti zvířat. Občasné „souboje“ jsou krátké a málokdy končí výraznější akcí. Dokonce během námluv 
není vyjímkou, že sameček naláká do filmovky několik samic najednou, které spolu nijak nesoupeří a klidně čekají až na ně „dojde řada“
Benedikty dospívají poměrně brzo, a dobré snůšky u ročních žab nejsou vyjímkou. Jejich kvákání je velice tiché a snadno přeslechnutelné, takže občas najdeme vajíčka dříve, než uslyšíme samce kvákat. Benedikty jsou velice plodné žáby a samci jsou schopni ve filmovce vystřídat i tři samičky, takže n
ěkteré snůšky mohou být ze začátku až neuvěřitelně velké. Nejvíc jsme v jedné filmovce našli 
41 vajíček od tří samic. Bohužel hodně vajíček mají většinou mladé žabky, a většina bývá špatná. Později v dalších snůškách se počet vajíček sníží, zato se začnou normálně vyvíjet. Starší samice mívají většinou 5-8 vajíček.
Vajíčka se líhnou asi 16 dní a dalších přibližně 80-90 stráví jako pulec. Metamorfují ve velikosti těla kolem jednoho centimetru a jako první potravu přijímají chvostoskoky. Přibližně po 14 dnech až třech týdnech už sežerou čerstvě vylíhlého cvrčka a když jsou měsíc staré, měly by sežrat malou drozofilu.
Ranitomeya benedicta je jednou z nejhezčích a nejsnadněji chovatelných malých pralesniček rodu Ranitomeya, navíc vhodná pro začátečníky a v ČR snadno dostupná z různých místních odchovů.