Azurově modrá forma pralesničky barvířské je jednou z nejznámějších a také nejpopulárnějších dendrobatek. Mno
ho lidí považuje azurky za základní (takzvaně “nominátní”) formu pralesničky barvířské, ale tou je morf pocházející z okolí vesnice Kaw ve Francouzské Guayaně. Azurky byly pro západní svět objeveny až v roce 1968, kdy se brazilský herpetolog Marinus S. Hoogmoed vydal spolu s výpravou belgických botaniků na surinamskou pláň savany Sipaliwini. Surinamští indiáni je ale znali již dlouho a měli pro ně zvukomalebné jméno “Okopipi”
Hoogmoed se neplánoval zdržet na savanách dlouho, na průzkum měl čas pouze šest týdnů. Přistáli 22. srpna na západním “letišti” u savany, které představovala vyčištěná přistávací dráha pro malá letadla na malé planině schované v primárním lese na okraji savany. První noc přes
pali na okraji této planiny a druhý den prošli lesem až na rozhraní lesa a hlavní savany, kde rozbili hlavní tábor na břehu potoka, přitékajícího od hor Vier Gebroeder. Po deseti dnech strávených na této lokalitě vyslal Hoogmoed kolegy Johna Tawjoerana a Leo Robertse, aby prozkoumali cestu podél potoka až ke kopcům Vier Gebroeder u brazilských hranic, kde potok pramenil. Průzkumnící se vrátili po celodenním pochodu přes savanu až za tmy a mimojiné se zmínili Hoogmoedovi o modrých žabách, které hopkají po zemi v lese na úpatí Vier Gebroeder. Hoogmoed kolegy podezíral z nadměrné konzumace rumu, ale když přísahali, že neměli ani kapku, došel k názoru, že by se mohlo jednat o Dendrobates tinctorius, které znal ze svých předchozích výprav do Surinamu a Francouzské Guayany. Kolegové ovšem popírali, že by na sobě žabky měly jakoukoliv žlutou barvu, která přišla pro tento druh Hoogmoedovi typická. Hoogmoed se o několik dní později přesunul na tuto lokalitu a založil poblíž kopc
e Vier Gebroeder základní tábor. Kromě lesa na úpatí kopce nalezl ještě nekolik dalších populací v okolních roklích a ostrůvcích lesa, které byly ale velice izolované, takže populace se zjevně příliš nemíchaly. Hoogmoed zůstal na úpatí Vier Gebroeder přibližně měsíc, během kterého sebral dost materiálu, aby po svém návratu popsal nový druh Dendrobates azureus . Až mnohem později došlo k taxonomickému zařazení jako Dendrobates tinctorius “Azureus”, které platí dodnes. Hoogmoed se o dva roky později na savanu Sipaliwini vrátil a přivezl do Holandska 10 živých exemplářů pralesničky azurové, které se staly základem evropského chovu této žabky. Na dlouhou dobu to byl poslední legální import těchto pralesniček do Evropy. Nelegálních sběrů a vývozů ze Surinamu muselo být ale mnoho a nejen do Evropy, ale i do USA.
Na úpatí Vier Gebroeder se původní prales, který kdysi savany pokrýval, rozpadl do několika posledních ostrůvků, které jsou odděleny savanou. V osmi z těchto lesních ostrůvků žijí azurky, a jejich výskyt je hlášen i z jedno
ho malého lesního ostrůvku za brazilskou hranicí. Ta je totiž od Vier Gebroeder vzdálena vzdušnou čarou asi 4km. Výměna genetického potenciálu mezi jednotlivými populacemi je velmi omezena, takže azurky z každého lesa se mohou od ostatních trochu lišit. V našich chovech jsou dvě linie, jedna tmavší a jedna světlejší – původně pravděpodobně pocházející z různých lokalit. Pozůstatky lesa se většinou nacházejí v roklích a na vlhčích úbočích kolem potoků, les je tmavý a relativně vlhký (70-95%). Druhová skladba lesa není v porovnání s pralesy Surinamu příliš bohatá. Teploty kolísají od 22-27°C ve dne a v noci klesají ke 20°C. Teplota vody v potocích je kolem 25°C.
